Trvalé bydliště

Místo trvalého pobytu je údajem, bez něhož se občan v běžném životě neobejde. Ani adresa trvalého pobytu v občance však nezaručí, že budete mít kde bydlet. Na druhou stranu kvůli dlužníkovi, který zůstal hlášen ve vašem bytě, přestože tam už dávno nebydlí, můžete dojít k úhoně.

Místo trvalého pobytu patří k základním identifikačním osobním údajům, které každý člověk používá prakticky každodenně. Podle místa trvalého pobytu se určuje příslušnost ke správním a finančním orgánům státní správy a je rozhodující i pro určení místní příslušnosti soudů v civilním i trestním řízení. Zákon o evidenci obyvatel proto stanoví, že místo trvalého pobytu musí mít každý občan České republiky.

Z ryze praktických důvodů by měl být každý přihlášen k trvalému pobytu tam, kde skutečně bydlí nebo se dlouhodobě zdržuje. Stanoví, že místo trvalého pobytu si občan může zvolit, a to zpravidla tam, kde má rodinu, rodiče, byt či zaměstnání. Místem trvalého pobytu přitom může být adresa objektu určeného k bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci, který je označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním.

V mnoha případech může být místem trvalého pobytu adresa ohlašovny, v jejímž územním obvodu mu byl v souladu se zákonem trvalý pobyt úředně zrušen. Jedná se o případy, kdy je zjištěno, že zápis o místě trvalého pobytu byl proveden na základě neplatných či padělaných dokladů, nepravdivě či nesprávně uvedených skutečností, anebo že občanovi zaniklo užívací právo k objektu či bytu, které měl dosud zapsáno jako místo trvalého pobytu, a že tento objekt či jeho část již občan neužívá.

Zákon výslovně stanoví, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu či jeho části, kde je občan přihlášen, ani k vlastníkovi tohoto objektu. To, že někde máte nahlášeno trvalé bydliště, tedy ještě neznamená, že tam skutečně budete moci bydlet. K užívání bytu, rodinného domu nebo třeba pokoje na ubytovně kromě vlastnického práva opravňuje jen platný užívací titul (zpravidla nájemní či podnájemní smlouva, popř. smlouva o ubytování). Nikoliv tedy jen údaj o trvalém pobytu vyznačený v občanském průkazu. Ten má pouze evidenční charakter.

Přihlásit se v příslušné ohlašovně úřadu v místě svého nového trvalého pobytu by se měl občan do tří dnů po té, co u něj k této změně došlo. Kromě vyplnění přihlašovacích tiskopisů a uhrazení správního poplatku ve výši 50,-Kč přitom musí předložit doklady o vlastnictví domu či bytu nebo jiný titul opravňující ho k jejich užívání anebo úředně ověřený souhlas oprávněné osoby s přihlášením k trvalému pobytu. Souhlas vlastníka objektu se nevyžaduje, pokud si občan zvolí místo trvalého bydliště v místě trvalého pobytu svého příbuzného v řadě přímé, sourozence nebo manžela. Za osoby mladší patnácti let nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům přihlášení k trvalému pobytu vyřizuje jejich zákonný zástupce. Při změně místa trvalého pobytu oddělí ohlašovna vyznačenou část občanského průkazu. Současně občanovi vydá potvrzení o změně místa trvalého pobytu. Změna místa trvalého pobytu je důvodem pro vydání nového občanského průkazu.

Údaj o místě trvalého pobytu nemusí být totožný s místem, kde se člověk skutečně zdržuje. Přestože občané mají povinnost změnu trvalého pobytu neprodleně nahlásit úřadům, hodně lidí to z prosté pohodlnosti neudělá. Dopustí se tím však přestupku, kvůli němuž může být zahájeno správní řízení a uložena jim i pokuta. Často se však lidé, mnohdy ne vlastní vinnou, dostanou do situace, kdy si místo trvalého pobytu nemohou změnit, ani kdyby chtěli. Někdy jen nezískají souhlas vlastníka bytu či domu, kde třeba kvůli práci v podnájmu bydlí.

Zákon sice jasně říká, že z údaje o místě trvalého pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, kde je občan přihlášen, ani k vlastníkovi tohoto objektu. Vůbec výjimečné nejsou případy, kdy majitel či uživatel bytu přijde o své věci, aniž by komukoliv cokoliv dlužil nebo podcenil zabezpečení vstupu do svého bytu. Dojít k tomu může v zásadě dvojím způsobem.

Soudní exekutor, který rozhodne o provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného, přitom zpravidla zavítá nejprve na adresu jeho trvalého pobytu. Zákon mu umožňuje násilně vniknout do bytu a zabavit a posléze prodat věci, o nichž má důvod předpokládat, že jsou povinného. Na obranu formou podání vylučovací žaloby již někdy bývá pozdě.

Obrana je v těchto případech obtížná. V první řadě byste si měli rozmyslet, komu dovolíte, aby se k trvalému pobytu u vás přihlásil. Pokud to nájemníkovi či podnájemníkovi umožníte, důrazně požadujte, aby vás informoval o všech osobách, které s ním budou žít ve společné domácnosti. Vhodné také je povinnost neprodleného odhlášení se všech těchto osob z bytu po ukončení jeho pronájmu či podnájmu zakotvená přímo do smlouvy pod citelnou sankcí. Pomoci někdy může i zdánlivá maličkost - nezapomenout odstranit jmenovky všech bývalých uživatelů bytu z dopisní schránky, zvonků a vyvěšeného seznamu nájemníků.
Pokud začnou do vaší schránky chodit upomínky na jméno některého z předchozích uživatelů bytu, rozhodně byste je neměli nechávat bez povšimnutí. Měli byste se spojit s věřiteli nebo příslušnými úřady a sdělit jim, že dlužník na uváděné adrese již nebydlí. Také bude nejvyšší čas zajímat se o to, kdo všechno zůstal v bytě hlášen, a pak těmto osobám nechat trvalý pobyt zrušit.

Jste-li vlastníkem objektu či bytu, příslušná ohlašovna na místím úřadu vám podle zákona musí na vaši žádost sdělit jména a data narození osob, které jsou ve vašem domě či bytě přihlášeny k trvalému pobytu. O zrušení údaje o trvalém pobytu pak na váš návrh místní úřad rozhodne ve správním řízení. Bude přitom po vás požadovat jednak abyste prokázali, že jste majiteli či oprávněnými uživateli bytu či domu, a dále také to, že osoby, o zrušení jejichž trvalého pobytu usilujete, ztratili právo byt či dům užívat a že ho neužívají. Jako důkazní prostředek přitom mohou posloužit nejen listinné důkazy ale třeba i výpověď sousedů.