Promlčení

Znamená zánik vymahatelnosti určitého oprávnění. Promlčením právo nezaniká, ale nebylo-li v době zákonem stanovené vykonáno, tj. uplatněno u soudu, nemůže být věřiteli přiznáno, jestliže se dlužník dovolá, že je promlčeno. Promlčení přichází v úvahu pouze v případech, kdy nedošlo k zániku práva, tzv. prekluzi.

Promlčují se zásadně všechna majetková práva, s výjimkou práva vlastnického. Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá a osobní práva, např. právo na ochranu osobnosti občana.

Promlčení je vázáno na uplynutí stanovené lhůty. Obecná promlčecí doba je tříletá (§101 Obč.zák.) a začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. kdy nárok mohl být uplatněn poprvé u soudu. Není to však u všech nároků stejné, vzhledem k zvláštní povaze některých práv je pro ně stanovena zvláštní promlčecí lhůta nebo je přesněji určen počátek promlčecí lhůty (např. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a kdo za ni odpovídá).

Podle trestního zákoníku zaniká trestnost uplynutím promlčecí doby, jež činí:
- dvacet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložit výjimečný trest,
- deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
- pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,
- a u ostatních trestných činů je promlčecí doba tříletá.

Vedle promlčení trestního stíhání stanoví trestní zákon i promlčení výkonu trestu.

V právních vztazích upravených obchodním zákoníkem činí promlčecí doba čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak.

Promlčení v pracovním právu představuje určité oslabení nároku v důsledku toho, že nebyl ve lhůtě uplatněn u soudu. Nepromlčují se však nároky zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody na zdraví a nároky na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Nároky na jednotlivá plnění z nich se však promlčují. Lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Lhůta k uplatnění peněžitých nároků činí zpravidla tři roky. Je-li však nárok uznán písemně co do důvodu a výše tím, kdo má povinnost nárok uspokojit, činí promlčecí lhůta deset let. Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky.

Specifickou úpravu délky a počátku promlčecí doby upravují pro jednotlivé druhy právních vztahů příslušné zákony.