Přechod nájmu bytu

Dotaz:

Prosím o právní radu. Umírá mi teta. Má druha, který bydlí v podnájmu a má trvalé bydliště v bytě, na který má teta dekret. O tetu se stará babička, je to docela těžký martyrium. Babička ovšem nadhodila otázku – kdo zdědí ten dekret na byt? Tetin druh tam sice bydlí, ale o svoji družku se nestará. Péči ji poskytuje babička. Tetin druh tam má hlášený trvalý pobyt, ale víceméně babičce přijde hloupé, že by měl on zdědit ten dekret, když své družku neposkytuje pomoc. Je nějaká možnost, aby ten byt zdědila po tetině úmrtí babička?

Odpověď:
"Dekret" jinak nájem není předmětem dědického řízení (nejde-li o družstevní byt), je to právní vztah, který přechází na jiné osoby pouze za splnění určitých podmínek podle ustanovení § 706 občanského zákoníku.

  1. Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, partner 1a), rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt.
     
  2. Nájemci (společnými nájemci) se stávají také vnuci nájemce a ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. Jde-li o vnuky nájemce, může soud z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodnout, že se stávají nájemci, i když soužití ve společné domácnosti s nájemcem netrvalo tři léta. Jde-li o osoby, které nájemce do bytu přijal až po sjednání nájemní smlouvy, vztahuje se na tyto osoby ustanovení věty první pouze tehdy, jestliže se na tom nájemce a pronajímatel písemně dohodli; to neplatí, jde-li o vnuky nájemce.

Druh tety, pokud s ní nežije, tedy nebude tím, kdo vstoupí do nájemního vztahu. Trvalé bydliště není vůbec rozhodné, je to jen evidenční úřední záležitost, která nemusí a často také neodpovídá reálnému bydlení na místě.

Pokud tedy babička v domácnosti žije, není rozhodné jak dlouho, pokud pečuje o společnou
domácnost, protože je rodič nájemce a nájem by na ni měl přejít. Doba soužití nájemce a osob, které jmenuje zákon, ke dni smrti, není co do délky v zákoně stanovena, musí jít však od dobu natolik dlouhou, aby bylo možno učinit závěr, že mělo jít o příslušnost (trvalé povahy) ke společné domácnosti nájemce.
Další podmínkou, která musí být splněna je, že osoba, která s nájemcem žila v den jeho smrti (viz ust. § 706 OZ) nemá k tomuto okamžiku vlastní byt. Jde nejen o právo na bydlení, jehož titulem je vlastnictví bytu, ale všechny právní důvody, od nichž se odvíjí takové právo na bydlení, jež svým charakterem slouží k trvalému (nikoliv jen přechodnému) uspokojování bytové potřeby.

Shora uvedené však platí, pokud nejde o služební byt nebo dům v domě s pečovatelskou službou.