Pracovní volno s náhradou mzdy ke studiu na vysoké škole v zahraničí

Dotaz klientky:

Klientka žádá zaměstnavatele o pracovní volno s náhradou mzdy ke studiu na vysoké škole v zahraničí, zaměstnavatel odmítl pracovní volno poskytnout s tím, že klientka nesplnila postup dle vnitřní směrnice zaměstnavatele.

Z Vašeho dotazu vyplývá, že jste byla přijata ke studiu na vysoké škole v zahraničí, které oborově souvisí s Vaší současnou činností vykonávanou pro zaměstnavatele, nicméně se nejedná o studium, které by bylo k výkonu Vaší stávající práce nezbytné. Z Vašeho zadání jsme pochopili, že jste v souladu s tehdy platnými interními předpisy požádala zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna s náhradou mzdy k účasti na výuce. V mezidobí došlo ke změně interního předpisu, který pozměnil pravidla pro schvalování žádostí o pracovaní volno v souvislosti se studiem. Následně jste podnikla kroky, které nicméně, vedly v konečném výsledku k zamítnutí Vaší žádosti, součástí zamítnutí bylo doporučení dalších kroků ve věci.

Dle našeho názoru je situace následující:

Studiem na vysoké škole dochází ke změně hodnoty kvalifikace a odborné způsobilosti.

Pojmově je, v souladu s hlavou III. ZNZP a v souladu s § 54/3 ZNZP, třeba považovat za řádné studium, kterým se zvyšuje odborná způsobilost, pouze studium studijního programu řádně akreditovaného ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. V případě studia v zahraničí je pak třeba, aby v zahraničí dosažené vzdělání bylo vzděláním, které je na základě mezinárodních dohod a závazků ČR uznáno za ekvivalentní českému vzdělání.

Takové studium je pak zvyšováním kvalifikace dle § 231 ZP, pakliže je toto studium v souladu s potřebami zaměstnavatele (§ 231/2 ZP).

Nejsou-li dohodnuta vyšší nebo další práva, náleží při zvyšování kvalifikace zaměstnanci alespoň pracovní volno s náhradou mzdy tak, jak je stanoveno v § 232 ZP. Jde o minimální povinný standard, tedy zaměstnanec a zaměstnavatel se mohou dohodnout na vyšším rozsahu poskytovaných úlev, výhod, financování studia, apod., většinou pak tato zvláštní úprava bude obsažena v interním předpise zaměstnavatele či v kvalifikační dohodě dle § 234 ZP.

Podle našeho názoru je tak rozhodující pro to, aby studium bylo možno považovat za zvyšování kvalifikace dle ZP se vším z toho plynoucími důsledky:

  1. řádné studium akreditovaného studijního oboru, případně studium v zahraničí, jehož absolvování je postaveno na roveň studiu akreditovaného oboru v ČR;
  2. potřeba zaměstnavatele ke zvýšení kvalifikace daného zaměstnance.

Ad 1) V rámci Evropské unie platí princip zákazu diskriminace, přičemž jednotlivé mezinárodní smlouvy, jejichž je ČR účastníkem, zaručují, že vzdělání, které bylo řádně získáno v rámci oficiálního studijního programu v jednom členském státě, by mělo být, zjednodušeně řečeno, postaveno na roveň tomu odpovídajícímu vzdělání v ostatních členských státech, resp. za takové uznáno.

Pro potvrzení toho, že Vámi zvolená vysoká škola a studijní obor v zahraničí skutečně odpovídá obdobnému oboru akreditovanému v ČR, Vám doporučujeme, kontaktovat MŠMT.

Ad 2) Potřebu zaměstnavatele ke zvýšení kvalifikace jednotlivého zaměstnance je třeba považovat za hlavní determinantu toho, zda Vaše doplňující vzdělání bude moci být považováno za zvýšení kvalifikace dle ZP a zda Vám tedy bude náležet nárok na „studijní volno“ dle § 232 ZP, případně další nároky dle interních předpisů zaměstnavatele.

Z Vašeho emailu jsem pochopil, že ve Vaší pracovní smlouvě nebylo dohodnuto, že si doplníte vzdělání dalším studiem na vysoké škole, a že toto studium ani není nezbytným předpokladem k výkonu Vámi v současné době zastávané pozice. Pro řádný výkon Vaší současné pracovní pozice máte povinnost prohlubovat si vzdělání a zaměstnavatel je povinen Vám toto prohloubení kvalifikace náležitým způsobem umožnit (prohlubování kvalifikace je považováno dle § 230 ZP za výkon práce).

Ohledně zvyšování kvalifikace však platí poněkud jiná pravidla; ke zvýšení kvalifikace Vás zaměstnavatel nemůže nutit, ale ani naopak Vy nemůžete nutit zaměstnavatele, aby Vám pro Vaše další studium, které není v souladu s potřebou zaměstnavatele, poskytoval úlevy či finanční kompenzace na úkor řádného výkonu práce. Zaměstnavatel např. nepočítá s rozšiřováním své činnosti a nebude nadále potřebovat více kvalifikovanějšího personálu, nemá dostatečné fin. prostředky, apod. Jinými slovy je na zaměstnavateli, zda je další studium zaměstnance v souladu s potřebou zaměstnavatele či nikoli. Pakliže tomu tak je, pak má zaměstnavatel povinnost poskytnout zaměstnanci plnění dle § 232 ZP.

Dle našeho názoru tedy skutečně nelze jakékoliv další studium, pro které se zaměstnanec sám dobrovolně rozhodne (byť oborově souvisí s vykonávanou prací), považovat automaticky za zvyšování kvalifikace zaměstnance, ze kterého by zaměstnavateli plynuly určité povinnosti. Až teprve v okamžiku, kdy je další studium též v zájmu zaměstnavatele, je možné další vzdělání považovat za zvyšování kvalifikace dle ZP.

Jde především o situace, kdy zaměstnavatel počítá se zaměstnancem na jinou, zpravidla kvalifikovanější, pozici. V takovém případě mu musí umožnit nezbytné zvýšení kvalifikace v souladu se ZP. Pro tyto účely se také často využívají kvalifikační dohody dle § 234 ZP, které podrobněji stanoví vzájemná práva a povinnosti obou stran.

Z Vašeho popisu případu jsem pochopil, že ze strany zaměstnavatele v této chvíli není jednoznačně vyjádřeno, že by zvýšení Vaší kvalifikace (pakliže studium Vámi zvoleného oboru lze za takové zvýšení považovat, viz výše) bylo jednoznačně v souladu s jeho potřebami. Proto máme za to, že se nyní zřejmě nemůžete opírat o § 232 ZP a požadovat na zaměstnavateli pracovní volno s náhradou mzdy.

Doporučujeme Vám tedy spíše se pokusit se zaměstnavatelem dohodnout na rozumné formě další spolupráce výhodné pro obě strany, např. rozplánováním Vašeho dalšího profesního a odborného směřování s tím, že Vaše další studium bude v souladu s potřebami zaměstnavatele. V případě, že se takto dohodnete, pak půjde o zvyšování kvalifikace dle ZP a Vám skutečně bude náležet nárok na pracovní volno dle § 231 ZP, a to bez ohledu na jakékoliv případné další podmínky stanovené ze strany zaměstnavatele ve vnitřních předpisech. Nárok na „studijní volno“ v zákonem stanoveném rozsahu (§231 ZP) je bez dalšího, tedy není na místě žádné schvalování pěti nadřízenými, či vyloučení možnosti, aby zaměstnanec, který si takto zvyšuje kvalifikaci, čerpal pracovní volno s náhradou mzdy po dobu prvního roku studia (viz první bod čl. 3 - pochopil jsem, že tento dokument je právě výtahem dané směrnice). K tomu zaměstnavatel nutit zaměstnance nemůže a takový postup (případně ujednání ve vnitřním předpise) je v rozporu se zákonem. Nutil-li by zaměstnavatel zaměstnance ke splnění dodatečných požadavků při zvyšování kvalifikace, a nechtěl-li by zaměstnanci pracovní volno dle § 232 ZP bez splnění takových dodatečných požadavků poskytnout, bylo by na místě podání podnětu na příslušný inspektorát práce k zahájení kontroly dodržování právních předpisů za strany zaměstnavatele.