Osvobození od soudního poplatku

Důsledné zpoplatnění soudního poplatku by však mohlo způsobit nepřiměřeně tvrdý dopad zákona a v konečném důsledku překážku v přístupu k soudu. Takovým nežádoucím důsledkům brání právo institutem osvobození od soudních poplatků. Zákon o soudních poplatcích rozlišuje osvobození věcné, osobní nebo individuální. Věcné a osobní osvobození od soudních poplatků vyplývá přímo ze zákona, o individuálním rozhoduje soud na základě návrhu podaného spolu se žalobou nebo kdykoliv během řízení až do jeho skončení pravomocným rozhodnutím. Soud rozhoduje usnesením a je proti němu možné podat odvolání. Osvobození lze přiznat zcela nebo zčásti a to i zpětně. Soud však toto osvobození může i odejmout, a to též zpětně.

A) osvobození věcné je stanoveno taxativním výčtem věcí, ve kterých řízení nepodléhá poplatkové povinnosti vůbec – bez ohledu na povahu subjektů či jejich majetkové poměry. Takto osvobozeny jsou např. dědické věci v prvním stupni řízení, věci opatrovnické, věci péče o nezletilé, nařízení exekuce soudem, aj. Od poplatku se osvobozují též řízení před odvolacím a dovolacím soudem, jde-li o řízení ve věci výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

B) osvobození osobní je stanoveno taxativním výčtem subjektů, které nemají v uvedené věci povinnost soudní poplatek platit. Příkladem je např. Česká republika a státní fondy, navrhovatel v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu a nemoci z povolání.

C) Tzv. individuální osvobození závisí na posouzení a rozhodnutí soudu a jeho účelem je chránit účastníky ve zvláště tíživých poměrech. Účastník, který splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků může být zvýhodněn dále i tak, že mu na jeho žádost bude ustanoven zástupce i z řad advokátů (v takovém případě pak nehradí hotové výdaje ani odměnu za zastupování).