Občanský průkaz a údaj týkající se omezení či zbavení způsobilosti k právním úkonům

Dotaz:

Klient má v občanském průkazu vyznačeno omezení způsobilosti k právním úkonům jen tímto výrazem, není tam již uvedena povaha toho omezení tj. množina úkonů, které nesmí (dle rozsudku jde o úkony s plněním nad 800,- Kč, což ale v OP není). Důsledkem je, že je s ním zacházeno jako kdyby byl zcela zbaven, je mu odmítáno i podepsat revers atd. Existuje předpis, kde je toto upraveno?

Dle § 3 odst. 3 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, je u občana, který byl rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, „povinným údajem zapisovaným do občanského průkazu tato skutečnost". I když dotyčná osoba spolu se žádostí o občanský průkaz předkládá také příslušné rozhodnutí soudu, uvedené ustanovení je s ohledem na postup příslušných státních orgánů vykládáno tak, že se do občanského průkazu zapisuje pouze ta skutečnost, že k omezení nebo zbavení došlo. Tento výklad potvrzuje i Směrnice č. SC-885/2005 Ministerstva vnitra k zákonu o evidenci obyvatel, k zákonu o občanských průkazech a k dalším zákonům. Ve vztahu k omezení způsobilosti k právním úkonům Směrnice uvádí, že do rubriky „Zvláštní záznamy" se tento údaj zapisuje následovně: „omezení  způsobilosti k právním úkonům". Stejně tak dle § 17 odst. 2 písm. h) zmiňovaného zákona evidence občanských průkazů obsahuje pouze „údaj o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům". Rovněž dle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, jsou v informačním systému o občanech vedeny kromě jiného tyto údaje: „zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům".

Výše uvedená úprava dostatečně nereflektuje skutečnost, že omezení způsobilosti k právním úkonům je vždy závažným zásahem do osobní integrity omezovaného (Nález Ústavního soudu IV. ÚS 412/04). Samotné soudní rozhodnutí o omezení způsobilosti k právním úkonům by mělo místo pozitivního vymezení obsahovat negativní výčet právních úkonů, ke kterým není dotčená osoba způsobilá. Tento postup je volen z toho důvodu, aby nedocházelo k nejasnostem ohledně okruhu právních úkonů, které tato osoba nemůže sama vykonávat, a aby tím nebyl život této osoby zbytečně zatěžován (Stanovisko NS - Cpj 160/1976). Vzhledem k tomu, že občanský průkaz je nejčastější doklad, kterým dotčená osoba prokazuje svou totožnost, měla by i úprava vydávání těchto dokladů postupovat stejným způsobem. Naopak tím, že se občanský průkaz omezuje na sdělení o omezení způsobilosti bez bližší  konkretizace, vede toto zjednodušení k tomu, že se na dotčené osoby hledí jako na de facto zbaveny způsobilosti. Pokud není dotčená osoba ochotna nosit s sebou příslušný rozsudek (což v mnoha případech ani dost dobře nejde), vystavuje se tím riziku, že třetí osoby budou apriori odmítat akceptovat její způsobilost jednat v situacích, na které omezení způsobilosti nedopadá. Pokud tedy zákon o občanských průkazech stanoví, že povinným údajem osoby, jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je „tato skutečnost", měla by být tato skutečnost uvedena celá. To znamená, že by občanský průkaz uváděl rozsah takového omezení. V opačném případě zákon sice chápe rozdíl mezi omezením a zbavením způsobilosti, staví ovšem dotčené osoby do stejného postavení.

Je zřejmé, že tímto opatřením stát sleduje ochranu třetích osob tak, aby jim byla tato významná skutečnost v případě potřeby známa. Nicméně tímto postupem již nechrání dotčené osoby před tím, aby bylo do jejich lidské důstojnosti zasahováno co možná v nejmenší možné míře. Paradoxní navíc je, že pokud by dotčená osoba zanedbala svou povinnost vyměnit si po právní mocí rozhodnutí soudu, kterým byla její způsobilost k právním úkonům omezena, vyměnit občanský průkaz, dopustila by se tím přestupku (§ 16a) a mohla by být sankcionována až do výše 10 000 Kč.

Do doby, než dojde k výměně občanského průkazu, doporučujeme nosit s sebou úředně ověřenou kopii rozsudku s vyznačenou doložkou právní moci