Zaměstnavatel je podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (dále jen ,,zákon o ochraně zaměstnanců“ – ke stažení zde) v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice, nebo u nadnárodního zaměstnavatele také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie.

Insolvenční návrh je oprávněn podat kromě dlužníka (zaměstnavatele) také kterýkoliv z jeho věřitelů (tedy i zaměstnanec). O vyhlášeném moratoriu před zahájením insolvenčního řízení nebo o podaném insolvenčním návrhu informuje insolvenční soud úřad práce, v jehož obvodu má zaměstnavatel sídlo, místo podnikání, bydliště nebo je zde umístěna organizační složka nadnárodního zaměstnavatele, který nemá sídlo na území ČR. Úřad práce poté zveřejní  na své úřední desce informace o zaměstnavateli, jehož zaměstnanci mohou uplatnit své mzdové nároky u úřadu práce, a současně informuje o lhůtě, do které mohou zaměstnanci tyto nároky uplatnit. Tyto informace rovněž sdělí Ministerstvu práce a sociálních věcí, které je zveřejní na své internetové stránce a současně je oznámí všem úřadům práce. Úřady práce tyto informace vyvěsí na své úřední desce nebo je oznámí jiným rovnocenným způsobem.

Všechny důležité informace o průběhu konkrétního insolvenčního řízení jsou též veřejně přístupné cestou internetu v tzv. insolvenčním rejstříku na webových stránkách http://isir.justice.cz nebo http://www.justice.cz. Prostřednictvím tohoto rejstříku se doručuje většina soudních rozhodnutí a jiných písemností. Zde si tedy můžete také ověřit, zda Váš zaměstnavatel je v insolvenci či nikoliv.

Kdo je zaměstnancem podle zákona č. 118/2000 Sb.

Zaměstnancem se podle zákona o ochraně zaměstnanců rozumí fyzická osoba, s níž má zaměstnavatel sjednán v rozhodném období v souladu se zákoníkem práce pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti. Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.

Ochrana zaměstnanců podle zákona o ochraně zaměstnanců však nezahrnuje všechny zaměstnance bez rozdílu. Zákon tak vyjímá z ochrany:

1. právnické osoby zřízené zákonem, pakliže stát převzal jejich dluhy nebo se za tyto právnické osoby zaručil,

2. územní samosprávné celky,

3. právnické osoby se sídlem v zahraničí nebo fyzické osoby s bydlištěm v zahraničí, byli-li zaměstnanci vyslání k výkonu práce do ČR.

Na co máte nárok?

Nároky zaměstnanců, které má zaměstnavatel v souvislosti s trváním pracovního poměru nebo v průběhu platnosti dohody o pracovní činnosti uspokojovat, vyplývají jednak z pracovněprávních předpisů, jednak z kolektivní smlouvy, popř. pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti. Mzdovými nároky se dle zákona o ochraně zaměstnanců rozumějí jen ty nejdůležitější z nich, kterými jsou:

-  mzda (plat) a jejich náhrady,

- odstupné, které zaměstnanci náležejí při skončení pracovního poměru,

- odměna, popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o pracovní činnosti,

(dále jen „mzdové nároky“), jejichž výplatu neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti.

Neprovedl-li výplatu mzdových nároků zaměstnavatel, může zaměstnanec v souladu se zákonem o ochraně zaměstnanců požádat o jejich uspokojení úřad práce. Výplatu ostatních nároků se může pokusit zaměstnanec uspokojit prostřednictvím jejich přihlášení v řízení podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon.

Kdo rozhoduje o přiznání nároku?

O nároku zaměstnanců dle zákona o ochraně zaměstnanců rozhodují úřady práce. V řízení je místně příslušným ten úřad práce, v jehož územním obvodu (okrese) má zaměstnavatel:

- sídlo, je-li právnickou osobou,

- místo podnikání, je-li fyzickou osobou,

- bydliště, je-li fyzickou osobou a nemá místo podnikání.

Zaměstnanec ovšem může uplatnit mzdové nároky u kteréhokoliv úřadu práce. Pokud totiž zaměstnanec podá žádost o uspokojení svých mzdových nároků na místně nepříslušný úřad práce, postoupí tento úřad práce žádost zaměstnance úřadu místně příslušnému.   

Uplatňování mzdových nároků

Lhůta pro uplatnění mzdových nároků

Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil na své úřední desce informace  soudu o zaměstnavateli, na jehož majetek bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo byl podán insolvenční návrh a jsou-li splněny další podmínky stanovené zákonem o ochraně zaměstnanců. Jestliže v této lhůtě  zaniklo moratorium vyhlášené před zaháním insolvenčního řízení nebo soud rozhodl  o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o  úpadku, lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoriu nebo v den právní moci soudního rozhodnutí. Nárok na uspokojení mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb., zaniká, není-li uplatněn ve lhůtách uvedených ve větě první a druhé. Právo zaměstnance na uplatnění těchto mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno (např. podání žaloby na zaplacení dlužné mzdy či odstupného, atp.).

Mzdové nároky uplatňuje zaměstnanec na písemné žádosti. Tiskopisy „Žádost o uspokojení mzdových nároků“ a „Doložení mzdových nároků zaměstnance“ obdrží zaměstnanec u kteréhokoliv úřadu práce nebo si tyto tiskopisy může zaměstnanec stáhnout z integrovaného portálu Ministerstva práce a sociálních věcí.

Žádost o uspokojení mzdových nároků zaměstnance zde.

Doložení mzdových nároků zaměstnance zde.

Při uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec současně povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti.

Žádost obsahuje:

-         jméno a příjmení, rodné číslo nebo datum narození, adresu bydliště,

-         označení zaměstnavatele, jeho sídlo nebo místo podnikání nebo jeho bydliště,

-         výši uplatňovaných mzdových nároků, a dobu, za kterou je požaduje,

-         údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů, 

-         označení zdravotní pojišťovny zaměstnance,

-         způsob výplaty mzdových nároků, popř. číslo účtu.

Není-li splněna některá ze zákonných podmínek pro uplatnění mzdových nároků, úřad práce žádost zamítne. 

Rozsah a výše mzdových nároků

Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období. Zaměstnanec si může sám vybrat, za které měsíce si uplatní mzdové nároky. Pokud zaměstnanci vznikl nárok na odstupné, nejedná se o samostatný mzdový nárok, ale tento mzdový nárok se zahrnuje do měsíce (společně se mzdou), ve kterém zaměstnanec u zaměstnavatele naposledy pracoval. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí 12 měsíců ode dne vydání příkazu k úhradě mzdových nároků.

Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci, nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl násobku rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů vždy s účinností od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. Vychází se z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v den podání insolvenčního návrhu.

Dokládání uplatněných mzdových nároků

Po uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců, úřad práce vyzve písemně zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců. Pokud byl ještě před vydáním rozhodnutí úřadu práce o přiznání mzdových nároků ustaven soudem insolvenční správce, vyzve úřad práce tohoto správce o předložení tohoto seznamu.

Pokud zaměstnavatel nebo insolvenční správce nepředloží seznam dlužných mzdových nároků zaměstnance a tím nepotvrdí jeho nárok na uplatněné mzdové nároky a ani zaměstnanec nepředloží doklady, které by prokazovaly, že mu mzda za uplatněné měsíce skutečně nebyla vyplacena, budou mu rozhodnutím úřadu práce přiznány mzdové nároky pouze ve výši částky rovnající se minimální mzdě. Zaměstnanec však může sám prokazatelně osvědčit nevyplacené mzdové nároky potvrzením zaměstnavatele o nevyplacené mzdě nebo prohlášením mzdové účetní, že částka na výplatní pásce určená k výplatě, nebyla zaměstnanci skutečně vyplacena. Po vydání rozhodnutí úřadem práce může zaměstnanec dodatečně prokázat mzdové nároky ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu doručeno rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 § 9 zákona č. 118/2000 Sb., jinak vůči úřadu práce zanikají.

Jestliže úřad práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem nebo mzdové nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči zaměstnavateli, přímo u insolvenčního správce.

Mzdové nároky jsou tzv. pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, tj. jedná se o pohledávky, které mohou být hrazeny v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku a není nutné je proto přihlašovat, jako je tomu u jiných pohledávek.

Insolvenční správce je pak uspokojuje pořadem práva, tak jako kdyby byl sám dlužníkem. Pokud zaměstnanec neuplatní pohledávku v jiné výši, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka. K tomu ještě zákon stanoví zvláštní pravidlo, a to že pro pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, které vznikly v posledních 3 letech před rozhodnutím o úpadku nebo po něm, platí, že je nárok uplatněn zaměstnance, příp. bývalým zaměstnancem dlužníka ve výši, která vyplývá z evidence dlužníka v jeho účetnictví. V takovém případě musí insolvenční správce považovat nárok za správně uplatněný. Pokud však uplatní zaměstnance nárok nižší nebo vyšší než odpovídá účetní evidenci dlužníka, je na úvaze insolventního správce, zda nárok zaměstnance dlužníka uzná, nebo zda o jeho úhradu povede soudní spor. Pokud tedy pohledávku insolvenční správce neuspokojí v plné výši, může se věřitel domáhat jejího  splnění žalobou podanou proti insolvenčnímu správci.

Vzor žaloby ke stažení zde.

Vrácení neoprávněně vyplacených mzdových nároků

Zaměstnanec je povinen vrátit úřadu práce finanční prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl. O vrácení těchto částek úřad práce rozhodne do 3 let od jejich přiznání, jinak právo zanikne