Náklady řízení

Soudní řízení je vždy spojeno s výdaji různé povahy,o kterých musí o nich být vždy v rámci řízení rovněž rozhodnuto. Jde o náklady, které vznikají přímo účastníkům řízení (soudní poplatek, hotové výdaje, ztráta na výdělku, odměna advokáta, atd.). Mimo to vznikají náklady řízení i dalším osobám zúčastněným na řízení (svědkovi, znalci, tlumočníkovi), a státu (zejm. jde o náklady důkazů).

Druhy nákladů řízení:
a) Hotové výdaje účastníků a jejich zástupců včetně soudního poplatku odváděného státu a kromě toho i jejich ušlý výdělek a náklady vzniklé prováděním důkazů (např. svědečné, znalečné, aj.). Hotovými výdaji jsou např. poštovné, jízdné, stravné, nocležné. Účastník řízení může být v řízení zastoupen. Zpravidla je rozeznáváno zastoupení zákonné (např. rodičem), zastoupení na základě plné moci ( např. advokátem nebo obecným zmocněncem) a zastoupení na základě rozhodnutí (tzv. opatrovníkem ad hoc).

b) Odměna notáře za úkony, které provádí jako soudní komisař (v řízení o dědictví), jakož i odměna správce dědictví a hotové výdaje, které jim v souvislosti s touto činností vzniknou.

c) Odměna za zastupování, která patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění. Odměna advokáta je upravena zvláštním předpisem, tzv. advokátní tarif. Advokátní tarif rozlišuje smluvní a mimosmluvní odměnu advokáta. Mimosmluvní odměna advokáta přichází v úvahu tehdy, jestliže mezi advokátem a jeho klientem není jiná dohoda o odměně za poskytování právních služeb. Vyplývá přímo z advokátního tarifu a je zásadně stanovena sazbou za úkony právní služby v závislosti na tzv. tarifní hodnotě. Tarifní hodnota se vypočte podle toho, zda předmětem právní pomoci je peněžité či nepeněžité plnění, věc nebo právo.Advokát může být účastníku řízení ustanoven i soudem v souvislosti s individuálním osvobozením od soudních poplatků.

Právní úprava rozlišuje placení nákladů řízení a hrazení nákladů řízení.

Každý účastník je povinen až do rozhodnutí ve věci samé zatímně (průběžně) platit náklady, které jsou spojeny s jeho procesními úkony nebo s úkony, které nařídil soud sám v jeho zájmu.

Na zmíněnou povinnost platit náklady navazuje povinnost hradit náklady. Při této povinnosti se určuje, kdo náklady nakonec zaplatí. Povinnost hradit náklady řízení znamená soudním rozhodnutím uloženou povinnost nahradit jinému (zejm. účastníkovi, příp. státu) náklady řízení, které platil. Rozhodování o náhradě nákladů řízení je vázáno buď na úspěch ve věci, na okolnost, zda by ty které náklady vznikly, nebýt konkrétního zavinění bez ohledu na výsledek řízení, aj.

Právo na náhradu nákladů bude přiznáno účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch a povinnost hradit náklady bude mít potom ten účastník, který ve věci neuspěl.

Rozhodnutí však může vyznít i tak, že úspěch a neúspěch je na obou procesních stranách přibližně stejný. Soud pak v těchto případech rozhodne tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.